Budování vlastenectví je bezesporu pozitivní věc. Mělo by však stát především na výchově dětí, studiu historie, poznávání inspirativních osobností a přirozeném vztahu k naší zemi. Jak to praktikují třeba skauti.
Národní hrdost, sounáležitost a odpovědnost k Česku nestojí na tom, zda bude mít státní vlajka svůj svátek, nebo ne.
To, že nám na české vlajce – a tedy na Česku – skutečně záleží, se nejlépe projevuje jinak. Odpovědným hospodařením státu bez narůstajících dluhů, které by nás mohly dostat do závislosti na věřitelích. Schopností bránit naši zemi proti vnitřním i vnějším hrozbám. A také kvalitními mezinárodními vztahy, díky nimž si v případě potřeby dokážeme pomoci – jeden za všechny, všichni za jednoho.
Hrdost na českou vlajku nezařídí jeden svátek navíc. Ta se projevuje sebevědomým vystupováním na evropské i mezinárodní scéně. Tím, že nebudeme servilně kývat na každou nesmyslnou věc, která je v rozporu s naší realitou, ale budeme prosazovat jen to, co skutečně zlepšuje život v České republice – ne to, co ho ničí ideologiemi odtrženými od praxe.
Nový svátek „Den české vlajky“ proto vnímám jako laciný a pokrytecký návrh. Navenek se tváří jako projev hrdosti, ale ve skutečnosti odvádí pozornost od podstatných věcí.
Navíc obsahuje i věcné chyby, pro které nelze návrh pustit dál – české právo ani Ústava neznají pojem „česká vlajka“, ale státní vlajka.
Proto jsem hlasoval PROTI schválení tohoto populistického návrhu zákona „Svátek české vlajky“.
S kolegy v našem senátorském klubu jsme přišli s rozumnější alternativou: rozšířit již existující svátek Den české státnosti na „Den české státnosti a státních symbolů“.
Tento den má navíc výhodu volna, takže se lidé mohou se státními symboly přirozeně seznámit – například při sváteční návštěvě Senátu.
A ještě jeden úhel pohledu: pokud chceme státní vlajku stavět na piedestal, dávat jí samostatný svátek a zvlášť ji uctívat, musel by tomu pak odpovídat i respekt v praxi.
Dnes běžně tolerujeme její „znevažování“ – vlajky na zrcátkách aut, halení se do ní jako do šátku s půllitrem v ruce, popisy a nápisy při sportovních utkáních. Platí přístup „kde není žalobce, není soudce“. Pokud ale vlajku chceme vyzdvihnout, měli bychom být důslední i v její ochraně.
Ano, pojďme se hrdě hlásit k vlajce a vlastenectví. Ale dělejme to rozumně. Neměňme zažité fungující věci za každou cenu.
