17.11. – Cinkali jsme klíčema za svobodu a demokracii. Za možnost naplňovat své sny, ať už míří jakkoli vysoko; za spokojený a poklidný život s dětmi, s rodinou, s firemní rodinou, koníčky a zálibami.
Měli jsme představu — tedy alespoň já — že se pár erudovaných lidí v čele státu postará o správné ekonomicko-manažerské řízení, abychom měli zajištěné kvalitní základní veřejné služby a my ostatní se mohli věnovat svým životům.
Abychom mohli jeden druhému za peníze pomáhat nabízením zboží a služeb. A když někdo klopýtne, nebo k němu bude osud krutější, že tu bude záchranná síť, která mu pomůže zpátky na nohy a do běžného života.
Neuměli jsme si moc představit, že by manažeři státu byli vybíráni stylem „Miss/Mr. sympatie či slibu“ a podle toho také hospodařili s naší budoucností — a především budoucností našich dětí.
Po revoluci jsme tu svobodu chvíli měli.
Dnes se postupně svazujeme čím dál víc nejrůznějšimi nesmysly.
Ti, kteří něco umí a byli by schopni výrazně pomoci s naší lepší budoucností, nechtějí do veřejného života: nechtějí nést svou drahocennou a léta opečovávanou kůži na trh pro cizí. Nechtějí dělat kompromisy, politiku možného, aby jim za to pak ještě někteří nadávali.
Dnes jsem navíc překvapen, jak někteří nesou výsledky voleb. Soutěžilo se, nějak to dopadlo, lidé na čtyři roky rozdali karty — a hotovo. Tak to je.
Jedni potáhnou káru a druzí buď pomohou tlačit, nebo budou jen bedlivě hlídat, aby kára nejela tam, kam nemá.
To je demokracie. A demokracie je také pokládání si otázek, proč věci dopadají tak, jak dopadají? Výsledky voleb mají svou přirozenou příčinu.
Demokracie není obviňování voličů, že jsou hloupí…
Ale nejvíce mě mrzí, že se politika a každodenní kabaretní reality show z Poslanecké sněmovny staly hlavní náplní života mnoha lidí.
Laciná práce médií to ještě podtrhuje. Média zaostřují obrázek podle svých zájmů, aby měl divák a posluchač zcela jasno, co si má myslet.
Opět se potvrdil můj názor, že nikdo nikoho neporazil — jen jedni uštědřili výhru druhým svou zahleděností do sebe a odtržením od reality, kterou žijí ostatní.
Jsem rád, že v Senátu jsou zatím politické půtky a boje v minoritě, že tam převládá rozum zkušených lidí z praxe, kteří jsou schopni spolu mluvit napříč politickým spektrem a domlouvat se na tom, co je a co není správné.
Kéž by přicházelo méně kovaných politiků – partajních bojovníků – a více moudrých osobností z praxe. Více podnikatelů, ekonomů, manažerů, kteří umí hospodařit a vidí v důsledcích dál než na čtyři roky.
Svoboda znamená méně regulací a nařizování, méně času před televizní obrazovkou a více času mezi lidmi. Více odpovědnosti a úcty k druhým. Více věřit sobě a svým smyslům.
Začít každý od sebe — a ono se to zase rozjede správným směrem.
Pečujme o náš svobodný a naplněný život! Nenechme si ho nikým brát. Ať nemusíme opět v ulicích cinkat klíčema.
