Celá zápletka má jednoduché vysvětlení. Panu Nejedlému ležíme v žaludku již dlouho. Od té doby, co jsme si před dvěma lety dovolili kandidovat do zastupitelstva, aniž bychom se ho zeptali o dovolení. A teď to nevydržel. Muselo to ven 🙂 Tím, že jsme jeho SNK-ED odsunuli až na čtvrté místo ve volbách, jsme si jeho sympatie také moc nezískali 🙂 No a pak tu máme naše neustálé dotazy, na které nikdo není zvyklý a také nebývale otevřenou komunikaci směrem k veřejnosti. Tu jsme občanům slíbili spolu s tím, že budeme dobrým hlídacím psem. Proto dva roky po večerech studujeme kusé informace z materiálů do zastupitelstva, abychom pochopili, o co vlastně jde a mohli hlasovat v zájmu občanů. Pan starosta je zvyklý vše přehazovat na placeného radního Komínka a sledovat věci jen tak shora. Ukazuje se, že když má pak podat relevantní informaci, jakou by zastupitelé před hlasováním očekávali, dost v tom plave a točí se na místě:-) Já jsem se spolehl na jeho informaci ze zastupitelstva o ceně, za kterou město nakoupilo, respektive objednalo, desinfekci. A to jsem neměl dělat! 🙂 Když to následně s panem Nejedlým jako dlouholetí partneři obhajovali, opět v tom nenastalo jasno. Jeden mluvil o pevně dané ceně, druhý zase, že se cena v čase měnila. Do toho nějaká časová osa, čert aby se v tom vyznal. A to na základě takových informací pak máme hlasovat. Nyní k samotné podstatě věci včetně důkazů… V květnovém vydání Žurnálu vyšel obsáhlejší rozhovor, kde se vyjadřuji ke krizi a k dalším tématům. Kritizuji tam pana starostu, na základě toho, co jsem v době krize zažil na vlastní kůži a co mělo být lépe. Oproti tomu jsem v kontrastu pochválil Fruko-Schulz, že právě na rozdíl od pana starosty oni zafungovali velmi dobře a v rekordně krátkém čase zajistili desinfekci. Krásná práce, nebýt nejasností kolem nákupní ceny. Ale necítili jsme hlubší důvod se tím zabývat. Pan Nejedlý skrze své negativní brýle v textu viděl něco, co tam napsáno nebylo. Došlo jen na tu příslovečnou hůl 🙂
Po tom, co vyšel článek v Žurnálu mi volal pan Nejedlý do Pelhřimova, což byl asi náš první společný telefonát. Po docela příjemném pozdravu a dotazu, zda na něho mám chvilku, následoval hystrický výstup, že jsem lhář a proč lžu. Načež jsem se snažil zjistit, co ho k tomu nařčení vede a že mu rád vše zdokladuji. Po několikerém nadávání do lhářů jsem musel také důrazněji zopakovat, že nemám ve zvyku lhát a nikdy nelžu! Pak mi položil telefon. Napsal jsem mu ještě sms.











