Je to více než rok, co se Ing. Jaroslav Chalupský stal historicky teprve druhým senátorem Parlamentu ČR za Pelhřimov, člověk z praxe, z první linie. Navíc asi v nejsilnější konkurenci bývalého předsedy Senátu Milana Štěcha, populární osobnosti Vítězslava Jandáka a dalších čtyř kandidátů.
Nabízí se hned první otázka, jak Vás po takovém úspěchu přijali v Senátu?
Velmi srdečně a mohou říci, že jsem byl i díky tomuto od začátku poměrně viditelný. Když jsem byl představován při nejrůznějších příležitostech, stačilo říci „senátor za Pelhřimov“, nebo „ten, co porazil Štěcha“ a ledy byly prolomeny, lidé si ke mně přisedávali a vedli přátelský rozhovor. Myslím, že tento úspěch měl vliv i na to, že jsem se stal členem výborů, kterých jsem si přál, byť to nebývá zvykem, protože nově příchozí senátoři jsou obsazováni až naposled, co na ně zbude. Já mám tu čest být dokonce místopředsedou Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Za tuto důvěru Pelhřimákům děkuji, cítím odpovědnost. Moje první cesty s nabídnutou pomocnou rukou proto také hned směřovaly do obcí, kde jsem získal největší procentuální podporu, což nejednou starosty zaskočilo, když jsem se tam objevil.
Co byla první zajímavá věc, kterou jste jako senátor řešil?
Nákup 350 nedostatkových ventilátorů pro covidové pacienty. Obrátila se na mě firma, která mi dříve pomohla sehnat kilometr nedostatkové látky, když jsme šili roušky pro J. Hradec a Pelhřimov. Tatáž firma nyní měla nabídku ventilátorů z Izraele, ale nedařilo se jim předložit ji kompetentním osobám. Postup byl přes zdravotnický výbor, ale předseda Vystrčil mi dal telefon na prof. Prymulu se slovy: „Jestli chceš těm nemocnicím skutečně rychle pomoc, domluv to přímo s ministrem, komu mají poslat nabídku k vyhodnocení, je to jeho práce.“ Bohužel ministr Prymula celý večer neodpovídal na SMS. Chtěl jsem mu druhý den ráno zavolat, ale když jsem otevřel internet, viděl jsem, že už má po návštěvě v zavřené restauraci úplně jiné starosti. Možná, že kdyby začal tu mou záležitost řešit, mohl být i nadále ministrem. Následně jsem komunikoval s ministrem Hamáčkem, ale než se rozhoupal přes nějaký jejich covid nákupčí tým, byly ventilátory pryč, protože je poptával celý svět.
Co Vás překvapilo?
Mile mě překvapilo fungování malých obcí. Většinou je to jako přes kopírák. Starostu se nikdo dělat moc nehrne. Když už se toho někdo ujme, je to většinou rozumný člověk, často ostřílený zkušenostmi z podnikání. První cíl je dostat obec z dluhu, pak vytvořit provozní rezervu, a následně se začne pracovat na věcech, které obec potřebuje, tzn. kanalizace, čističky, chodníky, silnice, parcely, obecní byty, renovace školy, doprava a obslužnost, udržení si obyvatel apod. Na koho se ale mohou starostové vždy spolehnout, to jsou dobrovolní hasiči – parta šikovných a pracovitých lidí se vztahem k obci. To je fajn. Na podobném přátelském principu by měla fungovat i větší města.
A co byl Váš první úkol v regionu?
Protože je mi ten obor blízký, pomohl jsem paní starostce jedné obce na Třeboňsku řešit pokrytí sítí operátora. Byli téměř bez signálu. Sešel jsem se s ředitelem operátora a ten mi po velmi přátelské rozmluvě přislíbil, že zkusí vymyslet technické řešení a uvolní na to finanční prostředky. Velmi rychle se povedlo vyřídit i potřebná povolení a stanoviska pro stavbu v krajině. Paralelně bylo jednáno ještě s druhým operátorem, který navrhoval jiné osazení vysílačem. Věci jsme rozpohybovali a nyní by se měly dotahovat do konce, natáhnout kabel k vysílači atp. Ale i to může být ještě oříšek. Pan starosta Med mě také hned propojil s Městskou správou lesů Pelhřimov, kde využili moji nabídku pomoci při sázení stromů po kůrovci. Zde musím vyseknout poklonu, jak dobře to mají připravené a zorganizované, a to i v době, kdy je šrumec o sazenice, všechna čest!
Senát je znám jako pojistka demokracie a strážce ústavnosti, co to ale vlastně znamená?
Možná trochu vysvětlím, jak to funguje. Sněmovna, kde je 200 poslanců, schválí nějaký zákon. Ten jde k rukám 81 senátorů prostřednictvím senátního organizačního výboru, který rozhodne, zda se tím zákonem chce zabývat, nebo nikoli. Pokud ano, přikáže ho jako tzv. senátní tisk k projednání v patřičných odborných výborech a posléze i v klubech. Výbory k němu vypracují usnesení, což je doporučení schválit nebo zamítnout, nebo připraví úpravy toho zákona, jak se domnívá, že by to bylo z hlediska dopadu na společnost lepší. Např. snížení likvidačních pokut, prodloužení lhůt nebo přepracování celých částí zákona. S těmito doporučeními pak jde daný zákon na plenární zasedání, kde o něm do 30 dnů všichni senátoři hlasují. Pokud nejsou úpravy, jde prezidentovi k podpisu. Pokud jsou úpravy, jde zákon zpět k poslancům do sněmovny a ti buď senátní úpravy hlasováním potvrdí, nebo když se Senátem nesouhlasí, tak ho musí přehlasovat silou 101 hlasů všech poslanců, ne jen většinou přítomných poslanců. Tudíž Senát hlídá, opravuje, vysílá signály, co je pro lidi v regionech akceptovatelné a co ne. Nastavuje mantinely snesitelnosti. Pokud jde něco na sílu, pak má Senát možnost požádat o stanovisko i Ústavní soud formou ústavní stížnosti. To jsme loni také museli velmi často využívat. Ústavní soud spolu s Nejvyšším správním soudem také skoro v padesáti případech dali našim stížnostem za pravdu. Dále Senát je nerozpustitelný, každé 2 roky se obměňuje jedna třetina senátorů, takže je to pilíř, který bude stále stát a přejdou na něj některé pravomoci vedení státu, kdyby byla rozpuštěna sněmovna, a případně jsme byli bez vlády a prezidenta. K čemuž v některých okamžicích nebylo loni daleko. Z tohoto hlediska mohu tedy potvrdit, že Senát je pojistka demokratického fungování společnosti. Senát je jednaosmdesátihlavý prezident. Máme velmi podobné pravomoci a i rozpočet jako prezident. Jen je vše rozloženo na většinový souhlas 81 zákonodárců.
Jak vycházíte s ostatními senátory?
Velmi dobře a přátelsky. Za to patří velký dík předsedovi Vystrčilovi, který velmi dbá na slušnost a korektní jednání. Můžeme se u něčeho argumentačně střetnout, ale nikdy to není o negativních emocích. Je to o rozdílných zkušenostech a názorech. Kdo koho přesvědčí. Popravdě řečeno, těch střetů nebývá tolik, protože senátoři jsou lidé z regionů. Jsou to starostové, hejtmani, učitelé, ředitelé škol a nemocnic, lékaři, podnikatelé a další osobnosti, kterým lidé důvěřují, a dali jim přímý mandát, aby jejich zpětnou vazbu do přípravy zákonů vnášeli. Uvidíme po podzimních volbách, ale zatím mi osazenstvo velmi názorově sedí, máme velmi podobnou řeč. Rozcházet jsme se trochu začali v době pandemie a na tématu Green Deal, kde já jsem velmi kritický, až alergický, na nesmyslné omezování svobod a sluníčkářské nefunkční utopie ve stylu „my to zvládneme“ bez jasných argumentů. Víra hory přenáší, ale já jsem si jist, že mlácením hlavou o zeď tu zeď neprorazíme.
A co předchůdce Milan Štěch? Viděli jste se?
Bohužel s panem senátorem Štěchem jsem neměl možnost se od zvolení vidět. Napadlo nás ho požádat o účast na výjezdní zasedání, které se konalo v Pelhřimově, ale logisticky se nám to nakonec nepodařilo. Minuli jsme se i při oslavách 25 let Senátu, protože jsem právě dva týdny procházel covidem. Nemáme na sebe štěstí. Ale ještě není všem dnům konec, jistě bude příležitost se potkat.
Starostové senátory? Jak se jim to daří skloubit dohromady?
Úplně v pohodě. Je to ideální propojení lidí, kteří vedou město, znají jeho problémy a na ty pak mohou reagovat přímo vytvářením nebo úpravou zákonů, které ty problémy odstraňují. Vnášejí do přípravy zákonů každodenní realitu, aby co nejlépe fungovaly. Časově se to dá také poskládat. Za normálního běhu jsou jeden týden v měsíci v úterý jednání klubu, ve středu jednání výborů a ve čtvrtek a v pátek plenární zasedání. Tři týdny jsou na průběžnou přípravu, se kterou pomáhají asistenti a analytici. Náš klub čítá 27 senátorů, je tedy největší a má pro senátory z tohoto pohledu nejlepší podpůrný servis, na který si senátoři přispívají. Tři týdny zbývají na práci v regionu, podporu společenských, sportovní a kulturních akcí, návštěvy firem a udržování kontaktu s životem v regionu. Takže starostové mají dostatek času se věnovat svým obcím. Navíc mají přímý přístup k ministrům, náměstkům, hejtmanům a odborníkům z nejrůznějších oborů. Když jsou dobré vztahy, lze spoustu věcí domluvit a projednat, což je obrovské plus pro ty obce, ať už jde o obchvaty, dotace, větší investice atd.
Někde jste zmiňoval, že na plénu projednáváte taky několik desítek zákonů najednou, jak to zvládáte připravit se na taková jednání?
Jak už jsem zmínil, máme skvělé analytiky klubu, asistenty, kteří vše předpřipraví, dají na stůl fakta a my pak již diskutujeme a vnášíme vlastní zkušenosti, aby ten zákon byl opracován co nejlépe a co nejlépe vyhovoval v praxi. Každý senátor je průběžně zpravodajem nějakého zákona, takže ho ostatním představí, vysvětlí, upozorní na důsledky a dopady, navrhne úpravy atd. Před zasedáním Senátu, kde se finálně hlasuje, je již z drtivé většiny jasné, jak hlasování bude probíhat. Nicméně, občas se i v průběhu diskuse na plénu objeví informace, díky nimž se senátor rozhodne hlasovat jinak. Například když jsme měli na stole zákon o proplácení antigenních testů přímo pojišťovnou distributorovi, jevilo se to jako rozumné urychlující zlepšení, ale nakonec jsme odhalili neprůhlednou strukturu končící v daňovém ráji, takže jsme tu skoro miliardu korun měsíčně zastavili zamítnutím zákona. Mohu říci, že senátoři jsou sami za sebe a hlasují podle svého. Je to 81 individuálních názorů a rozhodnutí. Osobně se na pléna těším, protože prvních několik řečníků vždy přinese zajímavé pohledy na věc. Pak už se argumenty začínají opakovat.
Kde máte senátní kancelář a jak funguje?
Už jako zastupitel města jsem měl svoje místo pro setkávání s lidmi na prodejně v Panské ulici v J. Hradci, kde jsem byl při práci většinu času k zastižení. To se osvědčilo. Lidé tam průběžně chodili, pokud se jim ve městě něco nelíbilo, a já to pak přenášel do zastupitelstva. Chci zůstat s lidmi. Do Senátu jsem proto přišel s nápadem, že bych si pravidelně pronajal stůl v nějaké restauraci či kavárně, protože stejně pracuji na notebooku, a lidé by si tak ke mně mohli přisednout a mohli bychom společně probrat, co mají na srdci. Zároveň bych tím trochu podpořil ty provozovny v mém okrsku. To však byl příliš revoluční nápad, pro Senát těžko procesovatelný. Inspirací mi byl Jaroslav Kubera, který měl svou senátní kancelář v jedné obchodní pasáži. Místo abych někde v patře v navoněné kanceláři celý den čekal, zda za mnou někdo zavítá, zůstal jsem více mezi lidmi. Mám „setkávací stolek“ na prodejně a vedle i kancelář pro soukromější rozhovory a návštěvy kolegů. Nejen obvyklý jeden den v týdnu, ale kdykoli může kdokoli zajít na předem domluvenou schůzku, nebo zanechat jakýkoli podnět 8 hodin denně. Nejen v Pelhřimově, ale i v Humpolci a v Pacově chci být průběžně jeden den v týdnu dopoledne v kavárně v centru, kde budu pracovat a budu k dispozici. Nejvíce se však osvědčily telefonické a emailové domluvy, takže pak mohu zajet kamkoli, abych viděl věci na místě samotném. Hojně využívána je i komunikace přes WhatsApp a Messenger, kde mohou rychle poradit či nasměrovat na správného „řešitele problému“.
Jak jde dohromady Vaše práce v radě města J. Hradec a Senát?
Rada města se koná každé pondělí odpoledne několik hodin. Materiály o cca 30 bodech mám v kanceláři na stole ve čtvrtek odpoledne nebo v pátek ráno. Takže přes víkend si body do rady projdu, co jde, tak obtelefonuji a v neděli večer vše pravidelně diskutujeme s naší partou Hradec Srdcem a Rozumem. Rada má 7 členů. Většina při hlasování jsou 4. Takže v podstatě starosta a tři místostarostové, když se domluví, nelze je přehlasovat. Oni na věcech pracují denně. My tři, takzvaní neuvolnění radní, kteří to děláme při práci, docházíme jednou týdně na radu a máme k dispozici v podstatě jen ty informace, které jsou v důvodové zprávě ke každému bodu. Plus to, na co se zeptáme. Ale už jsme si také vyzkoušeli, že co není psáno, není dáno. Je snadné ústně ujistit o čemkoli, jen aby se zvedla ruka. Z tohoto pohledu lze říci, že město je v rukách starosty a místostarostů, neuvolnění radní mohou jen některé věci korigovat. U nás v J. Hradci vznikl trochu paradox. Po rozpadu ČSSD jsme se jako Hradec Srdcem a Rozumem stali uskupením, které dostalo nejvíce hlasů od občanů v podobě 4 mandátů tj. 4 zastupitelů, za námi pak stejně ANO, ale při rozhodování mají největší slovo dvoumandátový starosta a dvoumandátoví místostarostové. Měli jsme trochu naivní představu, že budeme fungovat jako tým, že si budeme o záměrech a připravovaných věcech říkat a radit se, jak na ně, ale stále více bylo citelné „My, co jsme u toho denně a Vy, co chodíte jen jednou týdně“. My to budeme dělat podle svého, Vy se k tomu můžete vyjádřit. A co Senát? Ten je dobrý v tom, že se kolegů starostů a primátorů mohu na cokoli zeptat a dostanu nezkreslenou odpověď, nebo radu, jak co řešit, protože to dobře znají. Není tak lehké nás tahat za nos nebo poskytovat jen polovičaté informace. Kontakty v Senátu jsou tedy velkým přínosem. Potažmo otevřené dveře na ministerstva. Bohužel není moc vůle toho v J. Hradci využít a někam město posouvat. Přeci jen jsme konkurence. To je možná i důvod, proč se do úřadu pak dostávají i opačné smyšlené informace.
V Pelhřimově prý hned v prvních měsících Vašeho funkčního období padly nějaké rekordy. O co šlo?
Povedlo se mi do Pelhřimova a Kojčic přivézt senátní Výbor pro životní prostředí, čímž jsme vytvořili největší koncentraci senátorů ve městě. Vzali jsme s sebou také vodu ze senátní kašny, kterou jsme přispěli agentuře Dobrý den do sbírky vzorků vody z celého světa. Jak Miroslav Marek a Luboš Rafaj vtipně dovysvětlili, když mají nádobu pod trychtýřem plnou, vylejou ji do přilehlé říčky, která má tím pádem nejvíce přítoků na světě. To mi přišlo strašně vtipné a nápadité. Vůbec je skvělé, co všechno dokážou v agentuře s dalšími nadšenci vymyslet! My jsme pak pokračovali s odborníky na lesnictví, rybníkářství a zemědělství do terénu rozebírat hospodaření s vodou v krajině. Bavit se o skutečných příčinách sucha. Kdybychom více naslouchali našim předkům, kteří dobře hospodařili, a nechtěli jsme poroučet živlům, měli bychom mnohem méně starostí. Ty funkční principy koloběhu vody v přírodě se přitom učí již na základní škole. Jen na ně zapomínáme a některým lidem se hodí z toho dělat raketovou vědu. Přitom nejvíce k ochlazování, zadržování vody a „požírání“ CO2 pomáhají stromy. Je také zajímavé, že v souvislosti s agresí Ruska na Ukrajinu a prověřováním finančních toků začínají probleskovat informace, že ruské peníze mohly mít vliv na některé evropské agentury, které vystavěly mantry CO2 skleníkových plynů – základ GreenDealismu oslabujícího konkurenčně a ekonomicky Evropu.
Co se Vám za ten rok tedy povedlo, jestli můžete už dát nějaké konkrétní výsledky?
Můj asistent dostal stejný dotaz a přišel s touto odpovědí: účastnil jsem se 728 hlasování o 312 návrzích zákonů, což znamená 91% účast. Spolu s kolegy jsem podal 7 ústavních stížností k Ústavnímu soudu proti šikanám v regionu, jednu stížnost na zrušení povinného očkování proti covidu jsem dokonce inicioval. Najezdil jsem 25 tisíc kilometrů za občany, starosty, na akce atp. Ze svého slibu zasadit 17.500 stromů jsem první rok zasadil 4.123 a letos pokračujeme. Úplně prvním stromem byl senátní strom DofE v zahradě Gymnázia Vítězslava Nováka za účasti předsedy Senátu. Prvním stromem letos byl strom do Aleje prince Philipa, který podporoval mimoškolní aktivity žáků a rozvoj jejich talentu. Mou první oficiální cestou byla cesta Výboru VUZP na Pelhřimovsko. Na druhou stranu se povedlo domluvit vystoupení jindřichohradeckého docenta Jana Pokorného na odborném panelu Výboru pro životní prostředí v Senátu, které mělo dobrý vliv na následné posuzování GreenDealových nařízení z EU. Pomohl jsem Michalovi Švihálkovi zrealizovat jeho skvělý nápad a přivést do J. Hradce prestižní závod autoveteránů. Když bude zájem, rád bych to pomohl domluvit i pro Pelhřimov. Tomu by Bohemia Spring Ralley v malebné krajině Vysočiny také slušela. Na prvním setkání s hejtmanem Kubou jsme otevřeli možnosti finanční podpory pro Tyršák. Konkrétní výši a hlavní část pak dojednal myslím místostarosta se starostou. V Člunku jsem pomohl vrátit zpět demokratické principy fungování obce, aby se mohla rozvíjet podle vůle většiny občanů, ne podle vůle jedné rodiny. Přivítal jsem prvňáčky, rozdal pár vysvědčení deváťákům, provedl jsem pár výprav žáků Senátem a vysvětlil, jak funguje legislativní proces, účastnil jsem se mnoha společenských akcí. Snažím se průběžně o většině věcí informovat na svém webu www.HradecaciaPelhrimaciDoSenatu.cz, jak jsem slíbil. Tam toho také najdete více.
Ještě k těm ústavním stížnostem, o co se jednalo?
Bylo jich asi sedm. Většinou z doby covidu a restrikcí, kdy se předešlá vláda chovala k právům občanů neomaleně a amatérsky. Byla to stížnost na diskriminaci maloobchodů a drobných provozoven, které lockdownem zavřeli, aby na druhé straně řetězcové hangáry mohly být otevřené a přebírali jejich zákazníky. Stížnosti na krizová opatření, na nouzový stav, jak byl koncipován, stížnost, kterou jsme se snažili rychle napravit situaci, ve které by se český občan při návratu do vlasti nemohl jednoduše vrátit, ale musel by zůstat v zahraniční v karanténě se všemi náklady, stížnost na nelogické uzavření farmářských trhů, na pandemický zákon a proti povinnému očkování na covid pro vybrané profese. To bohužel bylo už za nové vlády, která tím naplnila náměstí nespokojeností. Snad všechny naše stížnosti byly úspěšné nebo vláda couvla před verdiktem soudu. Dále na základě zpětné vazby z regionů jsme zamítli nový stavební zákon. Z těch známějších kauz jsem byl také proti zákonu „1,5 m odstup od cyklisty při předjíždění“, protože je v mnoha situacích nemožný a zákon jasně říká, že pokud řidič ublíží cyklistovi, nese sám následky, proto se musí chovat tak či tak obezřetně. Hrozí zpožďování autobusových spojů, když např. v Krkonoších pojede autobus několik kilometrů za cyklistou do kopce, protože ho nemůže s odstupem předjet. Tady však celý Senát zákon nakonec schválil.
Váš okrsek zabírá Pelhřimovsko a také kus Jindřichohradecka, takže 2 kraje. Lze tady nějak srovnávat?
Je to teprve rok. Ale kdybych měl vypíchnout první dojem, tak musím říci, že všichni jihočeští senátoři jsou hodně fajn. Na Vysočině, kam jsem často zván a snažím se termínově vyhovět, jsem zase poznal, že obce spolu mohou dobře spolupracovat, že starostové mohou tvořit přátelskou komunitu bez rozdílu stranického trička, že mohou dominovat lidské vztahy a korektní jednání před stranickým viděním světa. Často se vídám se sympatickým panem hejtmanem Schrekem a jeho kolegy. Mám dojem, že na Vysočině už je všechno dál, že se tu dělá profesionálnější politika ve smyslu toho, co potřebují lidé v obcích oproti omezeným rozpočtům. V J. Hradci je oproti tomu například stále cítit zákulisní zájmy nezvolených lidí a letitá zištná propojenost napříč stranami. To je škoda a to rozvoj koncepčně brzdí. Za posledních deset let šel Pelhřimov hodně nahoru. Lidé si to možná neuvědomují, ale protože léta pendluji mezi J. Hradcem a Pelhřimovem, mám dobré srovnání.
Co máte v plánu na Vysočině tento rok?
Budu pokračovat v debatách se starosty, kde budu cítit, že mohu přiložit ruku ke zdárnému řešení jejich záležitostí. Rád bych se více pohyboval na Humpolecku a Pacovsku, znal jejich praktické názory na aktuální změny legislativy, abychom ji správně směrovali. Obecně mi jde o to, aby obce a samosprávy byly takovými výraznějšími ostrůvky svobody, kde si lidé budou žít podle svého srdce a zdravého rozumu, než aby jim do toho někdo z venku, a většinou neznalý věci, neustále nesmyslně zasahoval. Ať už jde o komunální odpad, agendu stavebních úřadů atd. Důležité je, aby se ve městě dařilo podnikatelské sféře, protože ta roztáčí kola zaměstnanosti a prosperity správným směrem. To je pak vše jednodušší. Aby ve městech byly chytří, šikovní a pracovití lidé, ne přítěž, která se veze a ničemu dobrému nepřispívá. Rád podporuji školy, zviditelňuji skvělé výsledky a lidi, co něco skutečně umí. A také bych chtěl přidat dalších pět, šest tisíc nových stromů do obnovy lesů a alejí.
A co rok 2022 v Jindřichově Hradci?
Chci pomoci s komunálkami v J. Hradci. Tyto volby jsou letos pro město nejdůležitější událostí, protože se na 4 roky rozhodne, co se ve městě bude dít a zda budou lidé ve městě spokojeni. Nechtěli jsme jen nadávat u piva, proto jsme už před čtyřmi lety dali dohromady partu schopných lidí a začali pracovat v zastupitelstvu a na radnici, aby se věci zlepšovaly. Letos bychom na to chtěli navázat, protože již máme více praktických zkušeností. Chceme dostat J. Hradec také mezi města, kde jde více o lidi než o zájmy stran či jednotlivců. Chceme ostrov svobody, více srdce a rozumu.
