Proč mám rád Jindřichův Hradec? Proč zde bydlím, podnikám a plánuji to tak ponechat i v budoucnu? Je to poměrně jednoduché. Nejsme vesnice, nejsme velkoměsto. Nezdravíme se s každým na potkání, nejsme v anonymitě. Chci se jít dobře najíst, mohu si vybrat jako v daleko větších městech – od indické restaurace, přes čínskou, fast foody, italské, až po klasickou českou kuchyni. Nejsem milovníkem mainsteamového piva Kozel, Plzeň, Gambrinus. Nevadí, najdu zde Bernard, Černou horu, Primátor, Staropramen, Český rudolec, Krušovice a mnoho dalšího. Chci rodinnou restauraci, stylový sklepní bar nebo klasický pajzl? Každý si vybere. Mám zde rodinu a přátelé. Jdu s tříděným odpadem do popelnic, cestou se zakecám s prvním kamarádem, kterého potkám na procházce, druhý zrovna pracuje jako číšník, sednu na pivo, pokecáme, třetí sedí v další restauraci na zahrádce, znovu pokecáme. Potřebuju žárovku, popojdu pár metrů a mám ji. Baterku, telefon, notebook, prstýnek, do banky, brýle, na poštu, oblečení? Není problém, máme. Velký nákup? Není problém, na okraji města mohu vybrat, který obchoďák chci. Sport? Popojdu na horní náměstí a už se zelení blížím k polívkám, kde si zaběhám. Bruslení? Stadion nebo Vajgar. Tenis, fotbal, basket, posilovna, tělocvična, plavání? Máme. 
Na co slyším stížnosti od svých vrstevníků potažmo mladší generace, je noční zábava. V podstatě zde máme pouze jeden podnik, nicméně to se jedná o otázku podnikatelskou. Přes zimu to částečně zachraňují maturitní plesy. Co bohužel nemohu pochválit je v poslední době se zhoršující kriminalita. Nejsem zastáncem všelijakých anket a výzkumů, různé instituce chrlí jeden takový za druhým, nicméně s tím, že byl Jindřichův Hradec nejbezpečnějším místem, jsem souhlasil. Nepamatuji, že by se v mém školním věku v Hradci mluvilo o přepadení, “zkopání” do bezvědomí, zdemolování deseti aut, loupežném přepadení a další. Za poslední roky a měsíce se ale situace razantně zhoršila. Zde se však řešení již nabízejí. Mé zkušenosti jsou takové, že přes den vidím městskou policii na parkovištích zcela běžně. Za to v noci, nejčastější problémové bývají ty dvě víkendové a v centru, není policistu vidět. Přitom by mohla stačit prevence a být v terénu, nikoliv u kamery a dojíždět až když se oběť válí v kaluži krve. Nicméně rozsáhlá analýza kriminality a navrhovaných kroků by zabrala stránky a to není předmětem tohoto článku. Jednoduše. Buďme rádi, alespoň já jsem rád, za to, co v Jindřichově Hradci máme a nepokažme si to neuváženými, nezvratnými a často amatérskými zásahy do města, které se v posledních letech bohužel dějí.
