J. Chalupský: „Dům je před kolaudací, nehrozí, že by někomu padal na hlavu. Není nutné tedy dělat unáhlená rozhodnutí. Máme čas si vše dobře promyslet a připravit. Chceme, aby život v tomto domě dobře zapadal do lokality Nežáreckého předměstí a byl přínosem, ne zátěží. Možností může být několik a také může být příznivější situace. Vedení města by se mělo v první řadě snažit dům prodat se ziskem spolehlivému majiteli, který tam zrealizuje záměr v souladu s očekáváním obyvatel. Aby do domu investoval soukromý subjekt a město bylo partnerem, který si to jen ohlídá. Dokud takoví zájemci jsou. Ale jak několikrát řekl pan starosta, pokud se má něco prodat, musí být jeden, který koupit chce a pak hlavně druhý, který chce také prodat. Na naší straně snahu prodat rozhodně nevidím. Vidím opět jen snahu jet v zajetých kolejích. Sociálních kolejích. Více a více rozšiřovat ve městě sociálno. To ale není to, co by nás uživilo. Co by pomohlo táhnout ostatní nahoru. Já to čtu ale ještě jinak. Soukromý investor je schopen předělat dům na lepší bydlení v dobré čtvrti za 15-20 mil. Kč, má na to tým architektů a firem a má s tím zkušenosti. Na druhé straně město, které je zvyklé se moc neohlížet na nějakou tu korunu, hlavně aby postupy byly dodrženy dle zákona, by v tom domě utopilo těch milionů minimálně čtyřicet. A protože má sociální demokracie blíže spíš k sociálním případům, než k bohatší klientele, navléklo by se to opět na tu populární matku samoživitelku a je otázkou, kdo by tam nakonec bydlel. Byla by to nakonec jen další příležitost roztáčet kola mnohamilionových zakázek. Milion za projekt, desetimiliony za realizaci, kde se jistě objeví vícero „neočekávaných skutečností“ s nutností navýšit financování. Navíc v době, kdy se údajně musíme doprošovat stavebních firem, aby pro nás i za velké peníze něco udělaly. Jestli musíme za fasádu na informačním středisku dát milion korun, zatím co by si to soukromník i se slušným ziskem nechal udělat do 200 tis. Kč, pak bychom se na tomto domě nedoplatili.
