Návštěva RNDr. Václava Větvičky, známého z televizních obrazovek, dobrého kamaráda Honzy Pokorného, byla silným zážitkem. Osmdesátiletá moudrost a praktická odbornost z něj jen sálala. Navíc je to sympaťák s velkým smyslem pro humor, což odhalila hned první odpověď na zdvořilostní otázku Milady Petrů: „Jaká byla cesta? Jak jste k nám přijel?“ „Po silnici…“ 😊 Návštěva pana Větvičky navazovala na náš návrh do únorového zastupitelstva, kde jsme chtěli zrušit usnesení o vykácení Husových sadů po vzoru první etapy s vodotrysky. Při povídání si o parku jsou všichni pro záchranu, ale když dojde na skutečné činy, kterými se to má naplnit, pak už to tak růžové není, viz hlasování č. 2 https://www.hradecsrdcemarozumem.cz/blog/jeden-nas-konstruktvni-navrh-prosel-o-parku-zastupitele-odmitli-diskutovat/ po naší předem dojednávané podpoře https://www.hradecsrdcemarozumem.cz/blog/vse-podstatne-o-parku/ . Přišli jsme o 3 předpokládané hlasy a jen o 1 hlas se záchrana Husových sadů nekonala. Ani odložení usnesení o 2 roky, které se najednou objevilo na scéně, nic neřeší, protože neumožňuje s parkem pracovat a ani ho řádně ošetřovat, což ve výsledku znamená, že salámovou metodou radnice dosáhne cíle a zbytek parku (Husovy sady) bude nutno vykácet pro nebezpečnost či degradaci dřevin. Pak bude možno realizovat připravený plán nového parku – všechny stromy stejně vysoké, stejně zelené, v jednom zákrytu, moderní vydláždění bez potřebného vsakování vody atd. Jako důvod, proč se ke zrušení povolení kácet obrátila „nová“ radnice zády, bylo uvedeno, že standardním postupem je se s návrhem nejprve obrátit na radu, a ta ho potom sama předkládá zastupitelům. My jsme však zvolili druhou možnost a svůj návrh jsme zastupitelům ke zvážení předložili rovnou. Pan starosta také vyjádřil přesvědčení, že řekneme-li „A“, měli bychom také říci „B“, co se pak s parkem bude dít dál. Je sice pracovní náplní radnice předkládat kvalitní návrhy ke schválení v zastupitelstvu, ale jsme konstruktivní opozicí, proto jsme tuto rukavici zvedli a po večerech na tom pracovali. Naše parta se domluvila s Honzou Pokorným, že pro park chceme udělat maximum, aby to s ním dopadlo co nejlépe, a proto jsme pozvali člověka nejpovolanějšího, pana Větvičku, který má zkušenosti s Průhonickým parkem, nyní se stará o Štiřín a umí poradit, jakým směrem vůbec o parku uvažovat. Měli jsme v plánu to celé zorganizovat, zafinancovat, pozvat zainteresované lidi a udělat panu Větvičkovi skvělý den v Jindřichově Hradci. On by nám na oplátku poradil s parkem jako „ zkušený konceptman“, na což by pak Honza Pokorný s ostatními odborníky navázali a zkusili věci rozpracovat do detailu, aby z parku získali maximální hodnotu a park fungoval, jak má. Než jsme však mohli připravit celou režii, přispěchalo město prostřednictvím Komise a Odboru životního prostředí s tím, že se pana Větvičky ujmou a že procházku Husovými a Mertovými sady až k Jakubu zorganizují a zaplatí oni. Přišlo nám to jako vstřícný nápad a byli jsme rádi, že lze spolupracovat. Procházka začínala na horním náměstí pod „bývalými kaštany“. Mezi toaletami a vodotrysky říkám panu Větvičkovi: „Tady už jsme v novém parku.“ A pan Větvička na to po svém: „Tohle není park, to já poznám 😊.“ 
Načež se ho ujala paní vedoucí odboru životního prostředí a s tím, že to není na pořadu dne, ho doprovodila rovnou dolů na konec Husových sadů na vyhlídku, kde stihl říci pár slov a pak už byla první zastávka až pod „Liduškou“ u plynového výměníku. Nebylo moc vlídné počasí, ale podařilo se projít většinu parku, poslechnout si zásadní rady, jak s parkem zacházet a jak ho rozvíjet a také po cestě debatovat, jaké jsou možnosti. Pracovníci odborů si psali poznámky a postřehy, Honza si dolaďoval mozaiku možné výsledné struktury parku. Později vznikl zápis komise k doplnění připomínek. Na náměstí před „Střelák“ se nás vrátilo s panem Větvičkou už jen pár. Paní vedoucí hosta zpacifikovala a odvedla ho na občerstvení za zavřenými dveřmi, kam pár zbylých zájemců z řad odborné veřejnosti a zastupitelů už přístup nemělo. Dali jsme si tedy horký čaj vedle v restauraci, abychom se před plánovanou besedou rozehřáli. Beseda, která naplnila divadelní sál, se nakonec vydařila. Honzovi se podařilo ještě chvíli udržet téma stromů a parku, takže jsme se dozvěděli o trochu více. Pak již charizmatický a okouzlující pan Větvička odpovídal na dotazy z publika o kytičkách na hrob atp., ale hlavně sál upoutal autorským čtením ze svých knih. Je to skutečně vzácný a nadaný člověk!
Nedávno opravená křížová cesta by si zasloužila u každého pomníčku a zastavení nějakou lavičku a svojí „zelenou komnatu“ k rozjímání. Právě díky ní si člověk může projít celý park až k Jakubu, cestou přemýšlet, meditovat, nasávat jeho jedinečnou atmosféru a vůně rostlin. Stejně tak bychom mohli vytvořit další cestu s několika zastaveními u významných solitérních stromů, kterým by se dala patřičná vizibilita a ke kterým bychom mohli natočit videomedailonek s povídáním od pana Větvičky, jak se k nám dostalo semínko toho či onoho stromu, jaká je historie té dřeviny a různé zajímavosti. Dali bychom ke každému krásnému vzrostlému solitéru stojánek s tagem a QR kódem, aby si každý návštěvník mohl jednoduše naskenováním pustit ve svém mobilu do sluchátek videokomentář samotného pana Větvičky o osudu daného stromu. Sám pan Větvička dokonce nabídl, že nám poskytne pár vzácných dřevin. Proč tedy nemít v jindřichohradeckém parku třeba „Oblíbenou metasekvoj pana Větvičky“? 
Nechtěl jsem psát tento článek s horkou hlavou, proto jsem si nechal dva týdny pauzu. Návštěva byla přeci jen velkým přínosem a lze na ní navázat. Z procházky vyplynulo pár myšlenek či doporučení:
- Faktem je, že revitalizovaná část parku u horního náměstí už není sadem ani parkem, ale pouhým rozšířením náměstí.
- Vzrostlé stromy, které skýtají stín a vytváří svůj ekosystém pro další rostlinné a živočišné druhy, by měly být zachovány a udržovány. Nové rostliny by měly být postupně dosazovány podle ucelenějšího plánu. Raději „ dosazování kotlíků“ než plošné kácení.
- Platí zásada „nejprve vědět, co tam chci a pak teprve kácet“.
- Husovy sady nekácet, ale udržovat jejich vitalitu a dosazovat. Udržovat stín a vsakovací schopnosti. Pravidelně kontrolovat zdravotní stav stromů a správně o ně pečovat.
- Zabezpečení úvazy, kdy jsou větve stromu k sobě svázány, je běžnou praxí a ničemu esteticky nevadí.
- Vydláždění není dobré, protože dlažba kumuluje velké množství tepla, a to se uvolňuje i v noci, takže stromy bojují s horkem 24 hodin.
- Část parku pod evangelickým kostelem skýtá možnost radikálnější obměny a realizace ucelené myšlenky, samozřejmě předem připravené, než by se začalo kácet.
