Poslední měsíce se mě známí, kamarádi i starostové na nejrůznějších akcích intenzivně ptají:
„Jardo, budeš znovu kandidovat?“
Ještě před dvěma lety jsem odpovídal: „Uvidíme, jak dopadnou doplňovací volby do třetiny Senátu.“
Chtěl jsem nejdříve vidět, jak se Senát promění, jakým směrem se bude ubírat, jaká v něm bude pracovní atmosféra a jestli budu mít pocit, že v něm mohu být stále užitečný.
Mým mementem je cirkus s názvem Sněmovna. Tam bych nebyl ani 5 minut. 😆
Poslední rok už jsem ale měl jasno.
Ano. Chci svůj mandát obhájit!
Ne proto, že bych lpěl na té pozici. A už vůbec ne proto, že bych nevěděl, co dělat dál. Kdo mě zná, ten ví, že dobře placené zábavy bych si našel víc než dost. Že dělám, co mě baví a baví mě to, co dělám.
Chci pokračovat proto, že jsem si tu práci oblíbil. Našel v ní smysl. Naplňuje mě. Baví mě jezdit za starosty, kteří se stali mými přáteli, někteří i skoro kamarády se smyslem pro nejrůznější taškařice, které pak lidi baví a dobrá nálada jim dává esenci dobrého domova.
Baví mě hledat řešení problémů, pomáhat lidem a být hlasem našeho regionu v Praze. Jen ten den má bohužel stále pouze 24 hodin.
V Praze jsem také potkal mnoho skvělých lidí, se kterými rád trávím čas, protože jsou obohacujicí ingrediencí mého života. Dobijí mi baterie. Lidé, kteří jsou špičky v oboru a něco v životě dokázali, mají můj respekt.
Za těch šest let jsem získal zkušenosti, které by byla škoda odložit právě ve chvíli, kdy už přesně vím, jak maximalizovat jejich užitek.
Možná to bude moje poslední volební období. Možná už v tom stále hrubnoucím prostředí politiky nebudu chtít dál být. Možná za šest let přijde někdo schopnější, kdo mě vystřídá. A bude to tak správně. Veřejná služba není doživotní zaměstnání.
Ale právě teď mám pořád velkou chuť pokračovat. Je to trochu jako ve sportu.
Když běžíte závod poprvé, všechno je nové. Hledáte správné tempo, sbíráte zkušenosti, parťáky a občas uděláte chybu, kterou byste podruhé už neudělali.
Když ale doběhnete do cíle, najednou přesně víte, kde jste měli přidat, kde ubrat a co příště udělat lépe. Chcete si zaběhnout druhé kolo, lépe, posunout své limity, udělat ještě lepši výsledek.
A přesně tak dnes cítím svoji práci senátora.
První období už mám za sebou.
Vím, kde mohu být ještě lepší.
Vím, kde mohu regionu pomoci více.
A právě proto bych rád běžel ještě jedno kolo.
V REGIONU MÁME STÁLE HODNĚ PRÁCE
První důvod je vlastně úplně obyčejný. Mám pocit, že jsme spoustu věcí teprve rozjeli.
Když se dnes řekne úzkokolejka, řada lidí mě s úsměvem nazývá jejím patronem. Architektem myšlenky najít nového spolehlivého majitele místo rozprodeje po kusech do sběru. Beru to s pokorou, ale zároveň jako závazek. Chci mít pořád jedno oko na kolejích. Dívat se, jak se jí daří, jestli obce na trati táhnou za jeden provaz, jestli kraje a stát plní, co slíbily, a jestli ten krásný kus našeho regionu dál roste.
Stejně tak dobře vím, že to nejtěžší kolem větrných elektráren a akceleračních zón teprve přijde. Neříkám lidem, co si mají myslet. Zda mají být PRO nebo PROTI větrníkům. To je jejich rozhodnutí, oni s nimi budou žít desítky let.
Já jen chci, aby měli možnost se svobodně rozhodnout. Aby na malé obce nikdo nezaklekával jen proto, že je proti nim silnější. Finančně i množstvím jednostranných argumentů. Aby rozhodnutí o jejich krajině vznikala doma mezi lidmi, ne někde nad mapou v Praze nebo v Bruselu.
A vedle těch velkých témat tu jsou stovky těch zdánlivě malých. Děti. Sportovci. Talenty. Hasiči. Spolky. Senioři. Paliativní péče. Propojování starostů, kteří si mohou navzájem pomoci zkušenostmi. Právě z těchto drobných střípků a spolupráce vzniká dobré místo pro život.
Proto silně cítím, že naše práce ještě zdaleka neskončila.
SENÁT NESMÍ BÝT DRUHOU POSLANECKOU SNĚMOVNOU
Druhý důvod je možná ještě důležitější.
Čím déle v Senátu pracuji, tím víc si uvědomuji, proč vlastně vznikl. Není tu proto, aby kopíroval Poslaneckou sněmovnu. Není tu proto, aby se v něm vedly stejné hádky, nekonečné PR tiskové konference a stejná divadýlka pro kamery.
Naopak.
Senát má být místem klidného a uvážlivého přemýšlení. Pojistkou rozumnosti. Místem, kde se na zákony ještě jednou podíváme očima lidí, kteří mají za sebou kus života a profesní zkušenosti. S nadhledem.
Proto už dlouho říkám jednu věc.
Senát se nesmí stát druhou Poslaneckou sněmovnou!
Nepřeji si Sněmovnu a Senát ovládaný jednou stranou. A je úplně jedno, jestli by se jmenovala ANO, SPOLU nebo jakkoli jinak. Senát má být protiváhou každé vlády. Kritickým pohledem na každou novou změnu.
Má mít odvahu říct: „Pozor, tohle není domyšlené, jsou tam chyby…“ Nehlasovat pro to. A je mi jedno, kdo kvůli tomu pak bude muset ve Sněmovně spát.
Zákony mají lidem zlepšovat život, ne jen usnadňovat práci úředníkům.
Často říkám, že Senát je vlastně takový jednaosmdesátihlavý prezident. Má podobné pravomoci, jen místo jednoho člověka rozhoduje jednaosmdesát různých životních příběhů, profesí a zkušeností. Lidí, kteří nechodí na pivo či na kafe jen měsíc před volbama, ale lidí, kteří v regionu žijí třetinu až polovinu svého času. Senátoři. A právě v tom je síla Senátu.
PROČ JSEM NEZÁVISLÝ A ZŮSTANU NEZÁVISLÝ
Nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany. A čím déle jsem v Senátu, tím víc jsem přesvědčený, že je to správné rozhodnutí. Jsem volen lidmi a pro službu lidem, ne straně.
Nikdo mi nevolá, jak mám hlasovat. Nikdo mi neposílá stranické instrukce. Nikdo mi neurčuje, co si mám myslet, jak se na věci dívat.
Poslouchám lidi. Čtu návrhy zákonů. Analýzy a rozbory. Vaše podněty v mailech a sms. Přemýšlím nad nimi. A pak hlasuji podle svého nejlepšího vědomí a zkušeností.
Možná i proto v Senátu nemluvím často. Nejsem povídálek, co se musí vyjadřovat ke kde čemu, aby se zviditelňoval. Přesvědčujeme se v debatách na výborech. Když vystoupím na plénu, mluvím jen k věcem, které znám z vlastní zkušenosti. Nepotřebuji vytrubovat svůj názor na všechno. Stačí mi mít pevný odžitý postoj tam, kde vím, o čem mluvím.
Myslím, že právě takových senátorů potřebuje naše země víc. Nezávislých, zocelených zkušenostmi ze soukromého sektoru, který vlastně všechno živí a platí.
CO MĚ NAUČILO PADESÁT LET ŽIVOTA V RŮZNÝCH ROLÍCH A DVACET LET PODNIKÁNÍ
O mé profesní a kvalifikační cestě životem budu asi ještě mluvit později.
Nejvíc ze všeho mě na práci senátora připravil nadnárodní korporát a vlastní podnikání.
Dvacet let jsem nesl odpovědnost sám za sebe, za své zaměstnance, za zákazníky i za každou korunu, kterou naše firmy vydělaly. To člověka naučí pokoře.
Naučí vás, že peníze nevznikají na ministerstvu. Nerostou na stromech. Nelíhnou se v bankomatu. Nejdřív je musí někdo poctivě vydělat. A velký kus z nich také odevzdat na chod státu. Večer pak ve zprávách vidíte, co jste si za to koupili 🙁
Naučí vás nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Čelit důsledkům. Poznat nečestné jednání. Vzdorovat zlu. Zastat se slabšího. Nepodlehnout prvnímu tlaku. A když už se do něčeho zakousnete, nepustit to, dokud není hotovo.
Právě proto se na zákony často dívám jinak než lidé, kteří celý život strávili jen ve veřejných funkcích, kde vlastně „z cizího krev neteče“ a „zdroje jsou“.
Nejsou! Máme 3.700 miliard Kč dluhů. Hezkej dárek dětem a vnoučatům do jejich budoucnosti 🙁
Vždy proto nejdříve přemýšlím, jak se změna projeví v životě rodin, živnostníků, firem nebo starostů a lidí v obcích. Jestli dobrý úmysl není pácháním dobra za každou cenu a příslovečnou cestou do pekel. A teprve potom, mě zajímá, jak bude vypadat ta změna v životech lidí na papíře.
A PAK JE TADY JEŠTĚ JEDEN DŮVOD MÉ OBHAJOBY…
Když jsem vše zvažoval, nemohl jsem opomenout jednu nedávnou důležitou zkušenost.
Před dvěma lety neobhájil můj kolega v lavici senátor po Kuberovi Hynek Hanza a také se rozhodl již nekandidovat můj kamarád Láďa Faktor. Až když odešli, spousta z nás si uvědomila, jak moc nám v Senátu chybí. Nejen svými zkušenostmi, ale i lidským a reálným pohledem na věci. Patřili jsme spolu k té rebelské části klubu 😉
Tehdy jsem si poprvé naplno uvědomil, že každý z nás nese odpovědnost nejen za to, kdy do veřejné služby vstoupí, ale také za to, kdy z ní odejde. A kdo nás nahradí…
Nemyslím si, že člověk má být ve funkci za každou cenu. Ani já tam nechci sedět věčně. Chci si naplno užít další životní role. A těším se na ně.
Ale stejně tak si myslím, že by byla škoda odejít ve chvíli, kdy mám nejvíc zkušeností, nejširší kontakty, respekt a přizeň kolegů senátorů napříč hlasovacím sálem a přesně vím, jak být našemu regionu užitečný.
Nejdu do voleb proto, že bych potřeboval funkci.
Jdu do voleb proto, že mě pořád baví jezdit za starosty. Pořád mě baví pomáhat lidem a dělat jim radost. Pořád věřím, že Senát má pro naši zemi smysl. A pořád věřím, že NÁŠ region může růst.
Děkuji za vaše podpisy, abych mohl svobodně sám za sebe soutěžit o Senát. Pokud mi znovu dáte svým hlasem důvěru, budu pro vás dál pracovat a přinášet vám dobré věci do života.
