Věnoval jsem školám stromky pro děti ke Dni Země a byl jsem svým protikandidátem do Senátu, starostou Kozárem za ANO, nařčen, že si dělám kampaň na dětech a porušuji zákon.
Naprostý nesmysl a vymyšlená aféra tam, kde žádná není! Nic neporušuji.
Zákon hovoří o tom, že školy mají být apolitické, že nesmí podporovat žádnou politickou stranu ani politické hnutí. V druhém paragrafu pak uvádí, že nesmí dělat reklamu produktům nebo propagovat produkty, které narušují zdravý vývoj dítěte…
Opravdu chceme ze sazenice doubku od úřadujícího senátora dělat zločince a kazit dětem radost? 
Jak z tohoto starosta a právník Kozár dovodil, že jde dle jeho slov o „přímé porušení zákazu politické propagace na školách a zároveň naprosté selhání základních hodnot, které by měl veřejný činitel ctít…“, opravdu nevím.
To bychom podle jeho výkladu nesměli ani vítat prvňáčky, dávat pastelky nebo se fotit při školních soutěžích…
Mrzí mě, že se z dobré věci pro děti a naši krajinu stává politický útok.
Projekt „NÁŠ region poroste“ má jednoduchou myšlenku – dát lidem a dětem možnost zasadit strom, starat se o něj a na podzim ho vrátit do přírody. Učit vztahu ke krajině, odpovědnosti a radosti z toho, když se vlastní pílí podaří něco skutečně vytvořit.
Za šest let jsem vlastnoručně vysadil přes 18000 stromů jako slib lidem, kteří mi dali důvěru. A zažil právě ten dobrý pocit z nového šestiletého lesa po kůrovci. Ať ho mají i ostatní.
Ano, na květináčku pro doubek je moje jméno. Stejně jako osobně nesu odpovědnost za celý projekt. Mám nad projektem senátorskou záštitu jako místopředseda výboru pro životní prostředí. Dělám vlastní projekty, nepřiživuji se na práci a iniciativě druhých lidí.
Dětem a školám pomáhám dlouhodobě. Už jako podnikatel jsem podporoval školní projekty, dávali jsme materiál do výuky, připravovali soutěže, kde děti tvořily například z elektroodpadu sochy pro svá města. Vždy mi šlo o jedno – podpořit talent, tvořivost a chuť udělat pro druhé něco navíc.
Jako kluk si pamatuji, že jsme ve škole sledovali na okně pulce měnící se v žáby. Těšili jsme se kvůli tomu do školy. Dnes už to bohužel nejde.
O to větší smysl má, aby děti mohly sledovat, jak jim roste vlastní strom – jak sílí, jak potřebuje péči. To je lekce, kterou žádné šmrdlání na mobilu nenahradí. A děti z toho mají radost!
Svoje svěřené duby si pojmenovaly, běží k nim každé ráno, sledují, co je nového a zda nepřibyl další lístek. Dělají si fotky.
Co ale já skutečně považuji za hranou, jsou informace, že jsou školy a jejich ředitelé od mého konkurenta do Senátu Kozára z titulu moci starosty vystavováni tlaku, aby se projektu neúčastnili!
Škola má být místem vzdělávání a svobody, ne strachu!
Nikomu nic nenutím. Každá škola, každý učitel i rodič se rozhodují sami. A já budu vždy respektovat jejich volbu. Ředitelé se navíc velmi správně předem zeptali rodičů, zda se jejich děti mohou a chtějí zapojit do „doubkové iniciativy“. Až na pár výjimek všichni souhlasili.
Budu dál dělat to, co považuji za správné – konkrétní věci pro náš region. Bez nátlaku. Bez strašení. S respektem. Pro dobré věci do života nás všech.
A pokud někdo školám vyhrožuje, že budou mít problém, když se sázení zúčastní, pak to není ochrana dětí. To je problém sám o sobě. To je politikaření. Zastrašování. A na takové zneužívání moci existují minimálně tři paragrafy. Stačí mi dát vědět a opřu se do toho. Tyhle „totalitní“ praktiky je potřeba vymýtit!
Projekt „NÁŠ region poroste“ rozhodně nekončí. Naopak začíná. Chceme ho dál rozvíjet – zapojit přednášky o krajině a významu stromů, poskytnout edukační videa odborníků, připravit soutěže a dát lidem možnost tvořit a přemýšlet o světě kolem sebe.
Jsem rád, že se již zapojilo přes 12 škol z regionu, hasiči, jednotlivci i celebrity.
Žádné jiné město s tím problém nemá.
Někdo rozdává koblihy… Já rozdávám stromy a společně sázíme lepší životní prostředí se stínem pro další generace.
Každý si může vybrat, co mu dává větší smysl.
Budu rád, když mi napíšete svůj názor. Případně budete sdílet toto mé vysvětlení k vymyšlenému nařčení od mého konkurenta.
V květnovém vydání Neonu a Obchodníku se dozvíte, jak mi paní učitelky pomohly projekt zachránit, když sazenice dorazily se zpožděním a já měl deset dnů na to, abych 10 000 doubků dostal do květináčů 
Mají moji úctu a poděkování. 
