Masopust v Kardašově Řečici má svoje kouzlo. Včera se náměstí zaplnilo lidmi, vůní zabijačkových dobrot, koláčů a svařeného vína. Muzikanti hráli, děti vyhlížely sladkosti a bylo cítit, že tradice tady není jen slovo do kroniky, ale živá součást života obce.
Měl jsem radost, že jsem si mohl zase chvíli popovídat s milou paní starostkou, stále plným energie panem Slámou i s dalšími známými, které člověk rád po čase vidí.
Přesně tyhle chvíle mi připomínají, jak mě nabíjí být mezi lidmi – ne jen na jednáních, ale i na náměstích, kde se opravdu žije.
Počasí sice nebylo úplně ideální, ale dobré náladě to neubralo. A to je vlastně symbolické. Když drží komunita pohromadě, nějaký vítr nebo mraky ji nerozhodí.
Je dobře, když se tradice udržují při životě. Masopust není jen o jídle a hudbě. Je o sounáležitosti. A tu máme na Jindřichohradecku a Pelhřimovsku pořád silnou. 
