Vznik samostatného Československého státu a vzpomínka na Sametovou revoluci jsou mě dva nejbližší svátky. Včera jsme si datum 28.10. 1918 připomněli v Českém Senátu, na Vítkově, u sochy T.G.M na Hradčanském náměstí a pak také večer na Pražském hradě, kde se udělavala státní vyznamenání. Celý den jsme také debatovali s lidmi ve Valdštejnském a Kolovratském paláci, kde probíhal den otevřených dveří. V jednacím sále jsem měl možnost pozdravit i návštěvníky z Jižních Čech a Vysočiny. Hovořil jsem také s několika cizinci. Nejzajímavější příběh mi celkem slušnou češtinou vyprávěla bývalá běloruská ústavní soudkyně, která musela odejít ze své země a už léta žije v ČR. Strašně moc by si přála, aby u nich někdy také měli tak slušnou, přátelskou a rozvinutou zemi jakou je Česká republika. Přes veškerou sebekritiku, a já kritický a náročný jsem, když vidím mrhání potenciálem, si člověk většinou až z cizí zpětné vazby uvědomí, že přeci jen žijeme v bezpečné, svobodné, demokratické a krásné zemi s příjemnými přátelskými lidmi kolem sebe. A to si musíme chránit! Musíme umět sebevědomě zvednout hlavu proti progresivistickým nesmyslům a odvážně se vymezovat proti každé snaze okrajovat naší svobodu.
