Včera se nám podařilo zabít několik much jednou ranou. Doc.Jan Pokorný měl chvíli čas, tak jsme se rozjeli prosondovat a domluvit sázení stromků. Chtěli jsme se jednak poradit, ale také dát ve známost na správných místech, že jsou tady k dispozici jedny ruce na sázení stromků a také poměrně hodně dobrovolníků, kteří chtějí také pomoc s napravováním škod po kůrovci. Diskutovali jsme druh výsadby a typy, kde je potřeba nejvíce přiložit ruku k dílu. Byl s námi i náš děda Milan Odvárka, který má „zelený palec“ a co zapíchne do země to vyroste 
Takže samozřejmě nešlo si pak následně neprojít zahradu. Když se sejdou dva milovníci přírody, je to vždy debata na dlouho. Mě zaujala hlavně diskuse o nerovnováze, kdy Honza vysvětloval odborně, jak došlo k tomu, že po vykácení lesa přilehlého k Milanově zahradě začaly přes jinak relativně suchou zahradu téct proudy vody, vše bylo podmáčené a změnila se i voda ve studni. Milan potřeboval pomoc složit z káry nějaký materiál, tak jsem toho hned využil, když jsem byl v pracovním, aby mě trochu zaškolili, jak správně sázet stromky a dali pár rad, jak na to, aby nám pak šla práce dobře od ruky, až budou k dispozici sazenice a lokality k výsadbě. Tím jsem si i zároveň splnil i jeho 5 hlasů Někdo v komentářích psal, že mě čeká strašně práce… Tak když se podíváte na skalky na fotkách na pozemku jednoho hektrau, tak tam byla louka u lesa a všechny ty kameny jsme spolu s Milanem ve dvou navozili ze širokého dalekého okolí. Osobák, kárka, prkna, páka, nakloněná rovina, váleček. To byla naše mechanizace. Kamen po kameni. Některé měly skoro tunu a to ještě při rvaní na káru Milan říká: „Hele bacha tam na ten mech, ať ho na tom kameni neponičíme! :-)“ Takže sázení mě jako práce vůbec neděsí Ale pravda je, že to byl zeťák o něco mladší To sázení bude super, protože už mě napadají zajímavé věci, jak si to dobře užít a udělat si z toho spolu s ostatními zábavu, jejíž výsledek čas jenom umocní.
