30.12. – Před třemi roky jste někteří z vás podepsali petici za záchranu jindřichohradecké úzkokolejky. Nebo alespoň drželi palce.
Dnes vám chci stručně a jednoduše zrekapitulovat, kde jsme společně stáli, kam jsme se posunuli – a co je před námi.
Bez velkých slov. Bez stovek podrobností. Prostě si na závěr roku připomenout, co máme za sebou.
Když šlo o víc než o vláčky…
V okamžiku, kdy se mluvilo o rozprodeji úzkokolejky po částech, bylo jasné, že nejde jen o dopravu.
Šlo o kus historie, identity našeho regionu a službu lidem i dalším generacím.Inicioval jsem petici…
A 6 200 z vás se rozhodlo dát jasně najevo, že si přejete úzkokolejku zachovat a znovu ji vidět jezdit. Silný mandát pro mě!
Mým úkolem – a rolí, kterou jsem od začátku bral vážně – bylo zastupovat tuto vůli.
Ne hlasitě, ale chytře a vytrvale.
Ne jednorázově, ale dlouhodobě.
Novináři moji roli onálepkovali názvem „Patron úzkokolejky“.
Tedy ten, který nemá rozpočty, aparát, ani pravomoc něco fyzicky v záchraňování vláčků podnikat, ale může všechny hráče směrovat k nejlepším řešením, dohlížet na to, aby spolu komunikovali, aby se nic zbytečně nezadrhávalo, nemarnil se čas, nebo aby někdo netahal za společný provaz jiným směrem.Co se podařilo…
Postupně se dařilo objet všechny starosty obcí na trati, vyslechnout si jejich vize a sladit noty, komunikovat s hejtmany a náměstky Jihočeského kraje a Kraje Vysočina, jednat s ministry, insolvenčními správci i dalšími aktéry.
Společně s portálem obcasnik.eu a měsíčníkem Žurnál jsme formovali veřejné mínění, které mělo svou váhu i pro věřitele JHMD a soud. Představovalo totiž důležitý veřejný zájem. Nezanedbatelnou veřejnou poptávku.
Důležitým momentem byla také podpora Senátu, konkrétně usnesení senátního výboru pro zachování našeho regionálního unikátu, které soud při rozhodování bral v patrnost.
Zatímco se někteří ubírali cestou složité reorganizace a podporovali původní vlastníky – což se nakonec ukázalo jako slepá kolej – my jsme od začátku vycházeli z jednoduché myšlenky:
Úzkokolejka nepotřebuje kouzla. Nepotřebuje přešívat a řezat vnitřnosti.
Potřebuje nového šikovného majitele –
srdce pro vláčky a rozum pro ekonomické řízení dráhy.
Dnes už víme, že toto byla správná úvaha!
Největší poděkování za odvahu a odhodlání koupit si úzkokolejku samozřejmě patří panu Fikáčkovi. Bez jeho rozhodnutí a peněz by dnes vláčky znovu nejezdily.
A také je třeba smeknout klobouk před partou v dílnách. Chlapi museli mít nervy jako špagáty, protože to nejednou vypadalo na drážní funus.
Zároveň je ale fér říct i druhou věc: bez nás ostatních a bez společné snahy tisíců lidí by tato příležitost nikdy nevznikla.
K nabídce na odprodej úzkokolejky jako fungujícího celku by nedošlo. Nebyl by tu jasně formulovaný veřejný zájem, nebyl by tu tlak na zachování dráhy pro další generace – a nebylo by tím pádem ani komu nabídnout možnost ji odkoupit a zaplatit.
Teprve propojení občanské vůle, vytrvalé práce na podpoře všech důležitých hráčů a odvahy nového majitele umožnilo, že se úzkokolejka nerozprodala na šrot, ale dostala šanci na nový začátek. Vláčky znovu jezdí…
Úzkokolejka se znovu rozjela.
Postupně se vrací provoz, zaměstnanci, cestující i důvěra. Není zdaleka hotovo.
Ale základní obrat se podařil – a bez vás by se to nestalo.CO JE TEĎ KLÍČOVÉ PRO ROK 2026…
Aby úzkokolejka mohla sloužit lidem každý den, je teď potřeba dotáhnout tři zásadní věci:
Získat všechna potřebná povolení pro jízdu na celé trati. Byť by někde byla dočasně ještě výluka.
Uzavřít partnerské smlouvy s hejtmanem Jihočeského kraje a
hejtmanem Kraje Vysočina.
Tyto kraje si musí objednat alespoň základní dopravní obslužnost pro rok 2026! Začít pravidelně přepravovat lidi. Bez toho nelze ekonomicky žít.
Pokud se toto podaří uzavřít už v lednu, bude to velká ZELENÁ pro plnohodnotný provoz blízký tomu, jak jsme na něj byli zvyklí.
Vyjednat příspěvek na údržbu tratě ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI).
Bez pravidelné údržby nemůže žádná dráha dlouhodobě bezpečně fungovat.
Štafetový kolíķ nyní už drží v ruce nový majitel Albert Fikáček. On si nyní musí plácnout s klíčovými partnery.
Z doby hejtmana Schreka a ministra Kupky je spolupráce předjednaná. Nečekám že by se něco zásadně v přístupu k úzkokolejce měnilo, proto věřím, že už půjdeme postupnými kroky vpřed bez dalších veletočů.Děkuji vám…
Tento příběh není o jednom člověku.
Je o tisících lidí, kteří dali najevo, že jim rozvoj regionu není lhostejný. Společně dokázali malý zázrak. Zachránit úzkokolejku.
Já budu i nadále dělat to, co považuji za svou povinnost – naslouchat, ptát se, spojovat, vysvětlovat, vyjednávat,
a stát na straně řešení, která lidem přinášejí dobré věci do života.
Budu i nadále k vašim podnětům přistupovat srdcem a rozumem. Mám další úkoly, ale jedním okem budu stále na úzkokolejce a kdykoli ji budu moci nějak pomoci, udělám to rád.
Ať to jezdí a houká každý den!
S úctou a poděkováním vám všem za důvěru, trpělivost a podporu,
Jarda Chalupský
P. S.: Úzkokolejka znovu jezdí. A to je ten nejlepší důkaz, že když se lidé spojí, má to smysl. Sledujte akce a jízdní řády na https://uzkokolejky.cz/
